Západní Papua (Irian Jaya)

V roce 1545 španělský cestovatel Ynigo Ortez de Retez objevil pruh země ležící na severním pobřeží druhého největšího ostrova na světě a nazval jej „Nueva Guinea“. Irian Jaya leží na jeho západní části (východní, nezávislá část, se nazývá Papua - Nová Guinea). Roku 1828 připojilo ke svým državám Nizozemsko a v roce 1963 byla anexována k Indonésii. V roce 1973 byla provincie přejmenována na Irian Jaya. „Irian“ je indonéský výraz pro „Nová Guinea“ a „jaya“ znamená slavný nebo vítězný. Místní obyvatelé však toto označení odmítli a sami se označovali jako západní Papuánci. (Mají stejný etnický původ jako obyvatelé východní Papuy (Papua Nová Guinea) a ostatní melanéské národy žijící na ostrovech v Tichomoří.) V roce 1999 změnil indonéský prezident název tohoto teritoria na „Západní Papua“.

Hlavní město, Jayapura, leží na severním pobřeží. Je odhadováno, že se v zemi hovoří celkem 249 různými jazyky. Nejvyšším vrcholem je Puncak Jaya, kde se nachází jeden ze tří současných ledovců, které leží na rovníku. Dosahuje nadmořské výšky více než 16000 stop (4800 metrů) a jedná se tak o nejvyšší bod v pásmu mezi Himalájemi a Andami. Západní Papua je zemí úchvatných, rozmanitých přírodních scenérií, strmých pohoří a neprostupných deštných pralesů. Mnoho oblastí je prakticky nepřístupných a proto také člověkem nedotčených. Jsou pokryty neprostupnou džunglí. Nacházejí se zde rovněž největší světová ložiska zlata a mědi. Důl v Grasbergu, nedaleko města Freeport, je největším zlatým dolem na světě vůbec. V Západní Papue byla nalezena také velká část pozůstatků civilizace z doby kamenné.

Úroveň zdravotní péče v Západní Papue je nejnižší v celé Indonésii. V jedné oblasti se 40000 obyvateli se nachází jediná nemocnice se 70 lůžky. Jeden lékař připadá na oblast o rozloze 53000 čtverečních kilometrů. V některých regionech je až 88 lidí z každých 10000 malomocných. Žije zde rovněž nejvíce nositelů viru HIV z celé Indonésie (za posledních pět let se jejich počet ztrojnásobil). Také dětská úmrtnost je jednou z nejvyšších na světě, přičemž příčinou 25 % případů dětských úmrtí je zápal plic. Odhady uvádějí, že 20 % obyvatel Západní Papuy trpí nějakým stupněm podvýživy.

Od roku 1962 obyvatelé Západní Papuy vzdorovali autoritě indonéské vlády a přetrpěli mnoho let útlaku a nespravedlivého konfliktu. V důsledku indonéského transmigračního programu se podíl domorodých obyvatel značně snížil (vynucené přesídlení 10000 muslimských rodin zejména do měst na pobřeží). Konflikty mezi domorodci, kteří přišli o svůj majetek, a indonéskými ozbrojenými složkami vedly k rozsáhlým bojům a masakrům. Indonéská vláda obyvatele Západní Papuy přehlíží a nechává je v jejich problémech souvisejících s vývojem situace a přesídlováním zcela bezmocné.