Zpráva o úspěšné cestě do Hüttenbergu uskutečněné o víkendu od 4.-6.7. 2003

 

Asi týden dopředu jsme se rozhodli na základě pozvání e-mailem na účasti slavností kultur „Fest der Kulturen 2003“ konaných v muzeu v Hüttenbergu, které založil profesor H. Harrer.

 

V programu vystoupily tibetské mnišky, vynikající instrumentální skupina z Řecka a Turecka, proběhly přednášky o tibetských zvycích a kultuře. Viděli jsme také tibetské tance, zpěvy a modlitby, mohli se zhoupnout na dlouhé skluzavce začínající z místa napodobujícího tibetské modlitební místo, z vysokého místa schodiště, můstků a visutého mostu, z místa zvaného Lingkor-Rutschen, ale pro nás byla důležitá a zlatým hřebem možnost setkání s H. Harrerem při podpisové akci samotného zakladatele muzea - 91letého H. Harrera, který v průběhu víkendu oslavil 91 let svého života. Neméně důležité bylo i setkání s ředitelem muzea Dr. Schratterem.

Bohužel jsme museli použít naše auto - s ne zrovna nejlevnějším provozem - starého žigula, takže samotná cesta mohla být velmi dobrodružná, pokud by nastaly komplikace s autem a také cena byla o něco vyšší. Kromě organizátorů akce Danyho a Aleny, se přidali Robert (závodící v t.č. probíhajícím závodě ultramaratonů v okrese Blansko, kandidující na 3. místo v pořadí, kvůli návštěvě muzea závod nedokončil) a Honza (náš třetí společník z expedice „Asmat 02“ na Nové Guinei).

Pana Harrera obklopily stovky lidí s knihami a žádostmi o podpis. Získat pár minut času k soukromému rozhovoru a focení s natáčením se nám jevilo jako problém, i když jsme měli záštitu vedoucího muzea. Po skončení podpisové akce, kde se nám podařilo skutečně jen nechat podepsat 2 knihy a předat dar - flašku s originální vinětou, profesor se svou šikovnou manželkou a přáteli zasedl k jídelnímu stolu. Chvíle relaxace skončila a manželé Harrerovi se ubírali domů. Jejda, on nám uteče!!! Rozběhli jsme se za ním! Kde je teď ředitel muzea, který nám slíbil rozhovor!! Bylo nám jasné, že nastala poslední šance. Kupředu! Každý z nás čtyř si podvědomě hledal úlohu, pozici v nastávající situaci. Bylo třeba profesora zastavit, vysvětlit o co jde a pohovořit, nechat podepsat, vyfotit a nejlépe jen s námi dvěma, pak také s Honzou a pak všemi atd.., natočit ho a nejlépe s kronikami. Začínám vysvětlovat situaci jeho ženě a pokouším se získat povolení k rozhovoru. Je velmi milá. Ano, uděláme to u auta. A tak na parkovišti, u garáží, před velkým autem, ve kterém už paní Harrerová seděla, se začíná točit a fotit rozhovor, a vše ostatní a dokonce i domlouvat případná přednáška v Česku. Ještě poslední podpisy a předání listiny o založení Harrerova klubu v ČR. Konec, pán už toho má dost a my už nechceme otravovat. Odjíždí a my jsme šťastní. Zůstáváme stát na parkovišti, ještě vidíme před sebou starého pána, ještě cítíme jeho charisma, slyšíme jeho hlas, který chválí. Člověka, kterého tak obdivujeme a jenž se stal naším vzorem. Nemohu uvěřit tomu, že sen se stal skutečností. Pan Harrer s námi dlouho hovořil, věnoval nám pozornost, máme fotky, natočený materiál, podpisy a příslib spolupráce.

                                                                                                                   

Alena Žákovská

 

festival kultur

setkání s Herrerem

okolí Hüttenbergu

Harrerovo Museum Hűttenberg, A-9375, Reiftanzplatz 1, tel: 04263/247, 8108, 427

Krátce Harrerův životopis v češtině

Harrerův životopis a údaje o Tibetu